Od 3. 3. 2020 platí Nový realitní zákon. Ten práci dlouholetého makléře nijak nezmění. Tedy alespoň moji určitě ne. Jen musím oběhnout pár úřadů pro doložení praxe a změnit druh svého pojištění tak, abych naplnila literu zákona.

Mnohem více se však mění pro kupující a prodávající. Dostanou do ruky smlouvy, kterým pravděpodobně nebudou rozumět.  Zákon totiž přestal respektovat zaběhlé názvosloví jednotlivých smluv a vše hodil do jednoho pytle, pod jednotným názvem „Realitní smlouva“.

V praxi to tedy znamená, že dříve realitní makléř ve smlouvě přislíbil Zájemci (majiteli nemovitosti) obstarat uzavření Kupní smlouvy s Kupujícím, což bylo jasné jako facka.

Dnes, podle Nového realitního zákona, se realitní makléř v Realitní smlouvě o zprostředkování zavazuje, že:

„Zájemci, jenž je spotřebitelem, zprostředkuje uzavření Realitní smlouvy se zájemcem o nabytí vlastnického práva k nemovité věci.“

Že tomu nerozumíte?

To chápu, nicméně tuto větu jsem opsala přímo ze zákona (§2, odst. c) ve znění §14) a tím pádem by měla být takto v každé „realitní smlouvě“ citovaná.

Co je to Realitní smlouva?

Aby toho nebylo málo, tento jednotný název skrývá různé, lehce zaměnitelné a přitom velmi odlišné smlouvy. Realitní smlouvou o nabytí vlastnického práva k nemovité věci – je jednoduše řečeno „kupní smlouva“. Ovšem Realitní smlouva o nabytí oprávnění užívat nemovitou věc – je „smlouva nájemní“ a Realitní smlouva o nabytí oprávnění používat nemovitou věc – je vlastně „smlouva pachtovní“

Co není Realitní smlouva?

Kupodivu, Rezervační smlouva! Tuto zásadní smlouvu, která hýbe celým obchodem s nemovitostmi „realitní zákon“ nezná a její znění se tedy řídí klasickým „občanským zákoníkem“.

Co je to zájemce spotřebitel?

To je v podstatě běžný občan. Takzvaně fyzická osoba, na níž se vztahují některé paragrafy již zmíněného zákona. Bude-li ale nemovitost prodávat nebo kupovat společnost (firma), řídí se opět jinými zákony.